Každý má rád jiný styl. Někdo miluje Wagnera, jiný Vivaldiho a ten třetí ani jednoho a jde se povznést na taneční zábavu do Horní Dolní. Ten jiný má rád folk, a ten vedle něj se vrhá ve volném čase na metal. Každý jsme jiný. Nu, a někteří nechtějí hudbu jen poslouchat, ale chtějí se aktivně zúčastnit. Pokud na to mají předpoklady, proč ne.
Ono záleží, na čem se člověk začne učit. Vezměme příklad. Nějaké dítko https://www.fler.cz/zbozi%3Fwhere%3Dzbozi%26search%3Dd%25C3%25ADtko projeví zájem o hudební vzdělání a otec to tedy nakonec připustí. Pak se otáže, na co se tedy milé dítě chce učit housti a ono řekne od boku, že na varhany. Což ovšem začne cestu k hudbě komplikovat, třebaže jsou varhany nástroj velebný.
Spousta mladých se k hudbě dostane přes kytaru. I já to v mládí zkoušel. Měl jsem příběh o klukovi, který měl rád skupinu Katapult, ale také Alenu a chtěl jí něco zahrát. No a jak se v tom seriálu učil on, měl se učit pomalu i laskavý čtenář. Dodnes si pamatuji název. „Na kytaru pomalu a pro Álu“, nebo tak nějak podobně. A také první skladbu, ježto slula „Dobrú noc má milá, dobrú noc“. Vzpomínám, jak mne matka zapřisáhla, abych toho nechal a otčím se od nás odstěhoval řka, že je to na něho moc. A když kamarád přinesl náš první kytarový efekt, tak se chtěla stěhovat i matka. Kamarád však naštěstí (jak pro koho) zavčas poznal, že asi moc velké nadání nemám. Ten den mi omlátil kytaru o hlavu a řval, že to nemůže poslouchat.
A tak tento národ přišel o dalšího Smetanu, nebo Karla Gotta. Kamarád odnesl kytarový efekt i se zbytky hudebního nástroje a už jsme hráli jen karty. Ale ten kytarový efekt si pamatuji. On mu říkal „kvákadlo“. Profesionálové však používají něco naprosto jiného a na jiné úrovni. Například catalinbread belle epoch je něco, co je ve srovnání s „kvákladlem“ asi jako trabant a formule 1. Proto se dobře prodává a dobře kupuje. A tím nemyslím to „kvákadlo“. Kupte si jej také, a uvidíte, jak to zlepší vaši hudební produkci.
