V šedesátých letech byl proveden jeden z nejznámějších experimentů, který měl odhalit skryté hloubky lidského charakteru. Jednalo se o takzvaný Sanfordský experiment. Jeho princip byl jednoduchý – jak se změní charakter člověka, pokud se dostane k moci?
Na začátku bylo čtrnáct dobrovolníků. Ti nejprve prošli standardními psychotesty, aby bylo ověřeno, že se jedná o skutečně stabilní jedince bez psychických poruch či sklonů například k sadismu. Následně byli rozděleni do dvou skupin, na „vězně“ a „dozorce“, a dáni do klasického vězeňského prostředí.
Původní úmysl byl, že v oné roli budou týden, a pak se prostřídají. K tomu však nedošlo, neboť pokus musel být již po necelém týdnu ukončen. Ukázalo se totiž, že „dozorci“ své „vězně“ začali až neskutečným způsobem týrat. Znamená to tedy, že pokud dostaneme moc nad jiným člověkem, začneme mu ubližovat a svou moc zneužívat?
Je jasné, že experiment vzbudil ve své době velký ohlas, a je citován v podstatě dodnes. Z etických důvodu však nebyl nikdy opakován, takže jeho výsledky nelze stoprocentně ověřit. Ukázalo se však, že původní metodologie nebyla taková, jak se zdálo.
Problém nastal již v psychotestech. Zde experimentátor vybíral namísto běžných lidí ty, kteří měli sklony k sadismu. Chtěl totiž prokázat předem odhadnutý výsledek a vyvolat tím senzaci, a neměl příliš zájem o to, aby se vše vyvíjelo jinak.
Ukazuje se tedy, že celý pokus rozhodně není průkazný. Samozřejmě, je pravděpodobné, že alespoň z části pravdivý je, avšak nikoliv až tak, jak je zde naznačováno. Bohužel, na tuto chybu se přišlo až poměrně pozdě, a v té době již byly vydány nové etické standardy, které, jak již bylo řečeno, opakování znemožnily.
Ačkoliv se tedy jedná o jeden z nejznámějších pokusů, rozhodně nemá takovou výpovědní hodnotu, jak bychom si mohli myslet. Jeho výsledky je tedy nutné brát s velkou rezervou.